ZVĚTŠENÁ PROSTATA
Benigní hyperplazie prostaty je nejčastější nezhoubnou formou buněčného bujení u mužů. U novorozence má prostata sotva velikost hrášku a její hmotnost se pohybuje od 3 do 5 gramů. Objem a hmotnost se nemění až do puberty, kdy dochází k její stimulaci a růstu androgenů. U dospělého muže ve věku 20 let prostata váží přibližně 20 gramů. Tak tomu je asi až do 4.-5. dekády života, pak se u naprosté většiny mužů začíná zvětšovat. Vývoj, zvětšení a následná benigní hyperplazie prostaty jsou závislé na přeměně testosteronu, mužského pohlavního hormonu, na dihydrotestosteron uvnitř prostaty. Výjimkou jsou muži kastrovaní před pubertou (eunuchové) a muži s vrozenou poruchou přeměny testosteronu. Oba dva případy jsou v populaci extrémně vzácné.
Zbytnění prostaty (zvětšení prostaty, benigní hyperplazie prostaty, BHP) je nezhoubné zvětšení způsobené zmnožením buněk tkáně prostaty. První známky hyperplazie jsou patrné v mikroskopu (histopatologické vyšetření) již u některých 30letých mužů. V dalším stádiu je zvětšení objemu prostaty patrné již také makroskopicky. Tento jev může vést k zásadním změnám v plynulém odtoku moče z močového měchýře. Tím, že nezhoubné zvětšení vzniká v místě vmezeřené tkáně (stromatu), které je nejvíce okolo močové trubice, dochází k jejímu stlačení. Močový měchýř tak musí vyvinout větší sílu, aby při močení z něho moč zcela odtekla.
Dalším faktorem je zvětšování prostaty směrem k močovému měchýři. Směrem dolů se prostata v těle opírá o pevné svalové dno, směrem nahoru však tlačí na spodinu močového měchýře a zvedá jej. To vede ke změně nervové regulace močového měchýře.
U některých mužů může zvětšená prostata způsobovat vážné problémy, včetně infekcí močových cest, náhlé neschopnosti močit (akutní retence moče), právě tak jako nutnost chirurgického výkonu. Příznaky, které svědčí pro obstrukci (překážku) v odtoku moče z měchýře, jsou známkou potenciálně závažnějšího onemocnění, které může někdy - pokud není léčeno - vést k poškození močového měchýře nebo i ledvin. To může ve vzácných případech skončit akutní (neodkladnou) operací.
S trochou nadsázky lze říci, že problémů s prostatou se dočká každý muž. Do čtyřiceti let věku má zvětšenou prostatu pouze 10 % mužů, po padesátce trpí onemocněním okolo 1/3 všech mužů, po dovršení šedesáti let přibližně polovina, mezi 60-70 roky již asi ¾ a po osmdesátce dokonce 90 % mužů.
Onemocnění probíhá dlouhodobě, obtíže se pozvolna zhoršují, zpočátku proto nebývá nutný akutní léčebný zásah. Jako u všech ostatních dlouhodobě probíhajících onemocnění je i zde na místě začít s léčbou včas. Pokud na sobě pozorujte obtíže s močením, neotálejte s návštěvou urologa. Čím dříve se s léčbou začne, tím větší je naděje na úspěch. Ačkoli zvětšená prostata nemusí ohrožovat život pacienta, u mnoha vyžaduje medikamentózní léčbu nebo operaci.
Původ obtíží však může rozlišit pouze urolog.